I tentokrát nám počasí vcelku přálo,sice svítilo slunko,ale bylo chladno,tak Monty dělal co mi na očích viděl.S psí školou jsme vyrazili do přilehlého lesa,kde jsme na lesních cestách a v borůvčí cvičili následování u nohy mezi stromy s častými změnami směru.pro nezasvěcené to vypadalo jako motaní se zbloudilého.Vycházku absolvovalo 17 pejsků různé rasy  a věku .Monty opět největší.V lese ve stíženém terénu jsme psy uvázali ke stromům ,odložili a kdo si byl jist,že mu pes nevstane odcházel od něj do míst ,kde ho pes neviděl.Během cca 10 minut pejsci leželi ,ale víceméně vstávali a hledali očima své majitele.Musím se pochlubit,že Monty a ještě jeden pejsek celou dobu leželi a věrně čekali.Pak jsme se pomalu k nim vraceli,no Montíček měl radost,že jsem ho tam nenechala.

  Zde citace náší cvičitelky Pavlíny,která mluví za vše:

Viděno očima laika jsme dneska štrachali po lese, courali se v borůvčí a pejsci se povalovali v travičce:-) Realita byla taková, že jsme cvičili chůzi u nohy v lese (těžký), dlouhé odložení (ještě těžší) a následování v terénu (hotová pakárna:-). Ovšem jako vždycky, pokročilí cvičenci se s tím poprali víc než důstojně!