Uplynul rok od narození vrhu E,tak jsem své pocity dala na papír...

Přesně 22.3.2014 se Berry narodilo sedm životaschopných štěňátek .Otcem je pes z německého chovu jménem Paddy´s Paquino vom Löwengarten. Již od samého začátku bylo rozhodnuto, že jedna holčička zůstane doma. Štěňátka prospívala ,a postupně se rýsovala do podoby malých leonků. Začalo se vybírat. Byly nakonec dvě adeptky , oranžová a bílá fenka. Více jsem se přikláněla k oranžové ( nakonec tuto barvu měla i Berry jako miminko),fenka měla krásnou černou masku a byla ze všech nejklidnější. Bílá holčička ,byla také silná fenka ,ale pěkný rarášek.Jak jsem se soustředila na tyto dvě,zjistila jsem ,že mám vážný problém.Nechtěla jsem se vzdát žádné.Rozhodli jsme se nechat holkám na třech měsících udělat rtg zubů a pak se případně rozhodneme. RTG neodhalilo žádnou vadu a tak jsme byli zase na začátku …nechte si doma ještě měsíc štěně a pak ho dejte jinam. Já to prostě neumím.Tak holky zůstaly obě doma. A jak to bylo s Essikem ? Zájemci se u něj střídali jak na běžícím pásu. Někteří by byli pro mne výbornými majiteli tohoto pejska, ale jelikož byli rozumní a přistupovali k takovému rozhodnutí zodpovědně tak s pádným a akceptovatelným důvodem štěně odmítli. Byli i zájemci z ciziny. Byli i nevhodní zájemci, kde jsem se rozhodovala vždy v zájmu štěněte. A Essi byl stále volný.I jemu jsme nechali udělat RTG zubů – to už jsem koketovala s myšlenkou ,že i on nikam neodejde a zůstane doma. Domluvila jsme se s manželem na datu ,do kdy necháme pejska k odběru a pak stáhneme veškeré nabídky a inzeráty.Tak se i stalo. Najednou z jedné plánované fenky máme doma dvě a jako bonus pejska. Oranžáda dostala jméno Enjulli, protože jsem chtěla mít Jůlinku. Bílá lumpice dostala jméno Essa , ale tím že zůstal pejsek Essi doma ,tak musela být přejmenována na Elzu. Nakonec je to lvice ,ne?

A začalo vzrůšo…

Jak jsem psala ,Julli byla stále moc hodná,nezúčastňovala se žádných šarvátek , spíše je okukovala. Elza byla a je dračice. Jako první překonala ohradku a pak se štěkotem lítala po obýváku. S Essim se pořád kočkovala. Muselo se přistoupit k důsledné výchově.Štěńata šla k dospělím spát i společně jíst. Monty to nelibě nesl, vadil mu jejich vřískot a pošťuchování a tak se rozhodl na nějaký čas přísídlit do jiné části domu. Přece už je to starší pán tak chce mít klid. Hned na začátku dal štěňatům jasná pravidla ,že přes ně vlak nejede. Mimina párkrát dostala po kožichu a pochopila, kdo je vládcem ,když na obzoru nejsem já .

Začalo se vychovávat. Chodit na procházky, cvičit. Nejdříve jsem brávala všechny tři najednou .Později ,tak kolem 4. měsíce to nebylo již možné. Ještě neposlouchali ,na vodítku jim to moc ve třech nešlo, pořád se motali jeden přes druhého. Největší problém nastal ,když jsem potkala někoho se psem. Nastala pro mne čirá hrůza. Z těch tří rozkošných chlupáčů byla najednou trojhlavá saň, kterou jsem měla velký problém udržet. Pane bože co budu dělat ??? Přiznám se ,že jsem si uvědomila chybu mého rozhodnutí nechat si tři štěňata. Začala jsem chodit s každým zvlášť. Různě jsem propadala panice , že je nejsem schopná vychovat, probrečela potoky slz. Přemýšlela jsem i o prodeji.. zde jsem narazila –sama na sebe. Ač jsem byla nešťastná z mých nezdarů,a i přesto ,že začali devastovat jak zahradu,kde kytky už asi letos nevykvetou a některé keře jsou tak okousané ,že se na jaře nevzpamatujou tak i padlo něco v domě ( Elza začala otevírat dveře a dokonce jedny vyrazila z pantů, Julča zase rozpletla plot a všichni i s mámou utekli,vytrhali těnění ze dveří,nějaké boty i oblečení roztrhali a pelíšcích a hračkách nemluvě ) nebyla jsem schopná se rozhodnout ,který by nás měl opustit. Ke všem jsem již měla obrovskou citovou vazbu a ta mi v mém rozhodnutí bránila. Takže holka bojuj…Abych si trochu odlehčila ,začala jsem si psát deník zdarů i nezdarů ve výchově a výcviku.Ze začátku bylo více nezdarů,ale pak se to začalo bracet, ale když už jsem si myslela ,že je to dobré tak se stalo něco co mne zase vrátilo zpátky na zem.Musela jsem se rozmyslet ,který bude chodit na cvičak. Nakonec padl los na Jullinku. Elza ,ač rarach, byla v rušném prostředí vyklidněná a k ostatním psům se chovala v pohodě. S Essim jsem začala podnikat čtvrteční procházky s výcvikem s ostatními pejskaři. Doma každý den třikrát procházka a cvičení toho co jsem se učila s Jullinkou na cvičáku. Také jsem nesměla zapomínat na Montíka a Berry.Ty dva jsem brávala na vycházky až poslední a to bylo jako za odměnu. Na těchto vycházkách jsem si užívala klidu a nabírala síly na výchovu těch tří lumpů a přemýšlela jaké fígle na ty malé používat. Zvrat nastal kolem šestého měsíce. Prckům začalo docházet ,co po nich chci ( do té doby také uměli ,ale pořád to nebylo ono) .Konečně jim došlo ,že když provedou co chci ,budou odměněni. Na sedmi měsících jsem vzala Elzičku jednou na cvičák ,abych zjistila jak funguje mezi jinými psy a co vlastně umí. Elza mě nezklamala, byla perfektní v poslušnosti, jen na kladinu se bála, áčko dala až se mnou na vrcholu, jediný tunel zvládla. Takže za mně spokojenost. Essi se na vycházkách také lepšil.Psů se nebál,když je sám, je k ostatním psům přátelský.Chodí s námi i Elias ,brácha .Po počátečním brmlání ,které samozřejmě vydával Essi a následném usměrnění si kluci spolu hrají a dovádějí.Elias chodí i s Jullinkou na cvičák.Julli ho vždy vyhlíží a pak mu běží naproti, aby se s Elím přivítala.

Co se týká stravy ,tak jsou všichni krmeni masem se zeleninou a doplňky.Musela jsem sledovat jejich vývoj ,postavení nohou atd.Musím říct ,že všichni dobře jedí,Naštěstí nezdědili nežravost po Berry.Elza se umí o jídlo velmi hlasitě přihlásit.Štěká a štěká dokud vše nedomíchám a nedám do misek,pak si musí na povel sednout a za odměnu dostanou misku.Jullinka už to má tak zmáknuté ,že celou dobu přípravy leží a pozoruje mne a sotva začnu rozdávat misky ,už si sama sedá a čeká na tu svou.

Ještě je přede mnou s prťaty hodně práce, ale již jsou tvárnější a komunikativnější. Julli postoupila do pokročilých ,Elzička také chodí cvičit a Essi stále na výcvikové procházky. Rok soužití s pěti leonbergery z toho třemi ročními je za námi. Byl velmi náročný a další ještě bude. A co mi dál ? Dal mi poznání jak funguje smečka. Jak si Monty umí všechny srovnat,jak ho mladí respektují. Dal mi zjištění ,že mám čtyři štěňata ,neb Berry lumpačí s nimi ,na druhou stranu ,že je to skvělá matka.Že umí spolu ležet pět leonů na jedné dece.Že to je banda likvidátorů ,čochtanů a lumpů ŽE JSEM RÁDA ,ŽE JSOU NAŠÍ SOUČÁSTI.